Úvodní stránka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Milí přátelé, vážení příznivci stránek Levicového klubu žen, dnes přicházím s velmi smutnou a pro nás členky LKŽ velmi bolestivou zprávou………Dnes ve 12.30 hod. navždy odešla z našeho středu naše kolegyně a kamarádka Ivanka Pitterová předsedkyně LKŽ Pardubice a krajská koordinátorka LKŽ Pardubického kraje.Odešla žena, která patřila do té odvážné skupiny žen, které po r.1990 po „krachu“ ČSŽ zakládaly první LKŽ. Ano LKŽ v roce 2022 oslaví 30 let od svého vzniku a po celá ta dlouhá léta Ivanka byla vždy ve středu dění.Uměla získávat nové členky svojí skvělou a veselou povahou. Málokdy jsme jí viděly naštvanou a ve špatné náladě. Byla pracovitá a druhým se snažila vždy pomáhat. Patřila k lidem, kteří nikdy neříkali to nejde, ale vždy hledala cesty, aby to šlo. Celá dlouhá léta byla členkou Republikové rady LKŽ za Pardubický kraj, kde poctivě vykonávala i jí svěřené funkce. Byla celoživotní partnerkou novináře a redaktora Haló novin Jiřího Černého, který zemřel počátkem letošního roku.Ivanka byla s ním do konce jeho chvil. Bohužel po několika měsících i jí osud a těžká nemoc nedovolil, aby s námi pobyla na tomto světě ještě déle. Odešla za svým Jirkou a my na ní můžeme již pouze vzpomínat.
Milá Ivanko, děkujeme Ti za všechny ty nádherné chvíle v tvojí přítomnosti, děkujeme Ti za úžasné věci, které jsi pro svoje „ženské“ dokázala připravit, děkujeme Ti za kamarádství bez falše, děkujeme Ti za tvůj typický smích, který nás vždy postavil na nohy. Ivanko děkujeme Ti z celého srdce za Tvoji práci. Ivo, je pro mě ctí, že jsem se v životě s Tebou mohla potkat.
Za všechny „baby“ LKŽ se s Tebou na této stránce loučím a přeji Tobě i tvému Jirkovi klid a mír ❤️❤️🌹🌹
Jana Bystřická

 

 

 

 

 

 

 

 

Vzpomínková akce v Lidicích – LKŽ Středočeského kraje

 

 

Lidický památník v Uherském Hradišti

 

 

Terezín 2020

 

I letos jsme si připomněly a uctily památku obětí 2.světové války, které zahynuly v koncentračním táboru Terezín. I když se akce konala vzhledem k pandemii COVID-19 v komornějším složení naše úcta byla stejně silná jako v letech předcházejících, kdy se vzpomínkové tryzny zúčastnilo daleko více občanů. Akce se za LKŽ zúčastnila předsedkyně RR LKŽ Květa Šlahúnková, čestná předsedkyně LKŽ Květa Čelišová a bývalá poslankyně a členka RR LKŽ Ústeckého kraje Gabriela Hubáčková s dcerou Eliškou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Levicové kluby žen v ČR se připojily k výzvě KSČM s názvem
Ani pomník bez kytičky
I v době nouzového stavu, ve kterém se Česká republika nachází, si připomínáme místa nacistického vraždění na konci druhé světové války před 75 lety a památníky, které nám mají připomínat jejich oběti. Celá řada míst, naše města, obce byly svědky neskutečných lidských osudů. Nemůžeme sice pořádat velké pietní akce, ale nezapomínáme a jako malé díky nenechme #anipomnikbezkyticky ❤️🍒🌹
Zveřejňujeme alespoň některé fotografie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

75 let života v míru

Začíná štafeta vzpomínkových akcí, která si dala za cíl, aby ani jeden památník pro osvoboditele z řad Rudé armády, kteří naší zemi přinesli svobodu a mír  v roce 1945 nezůstal bez kytičky. LKŽ vzpomínají rovněž na obyvatele obcí, kteří byli zavražděni nacisty v době okupace ČR. Vzpomínají i na bojovníky z řad občanů odbojářů a partyzánů.

 

Mezi prvními byla vzpomínková akce v okrese Zlín. Tam ženy z LKŽ položily květiny u památníku na území bývalé osady PLOŠTINA.

 

Národní kulturní památník Ploština se nachází na místě bývalé pasekářské osady Ploština asi 5 km severozápadně od Valašských Klobouk mezi obcemi Vysoké Pole a Drnovice.

V osadě Ploština žilo až do roku 1945 několik desítek lidí. 19. dubna 1945 byla osada za přechovávání a podporu partyzánů vypálena německými okupanty, kteří zavraždili 24 místních obyvatel. Po válce bylo na Ploštině postaveno několik nových domů pro pozůstalé, ale každodenní život se sem už nevrátil. V 70. letech byla Ploština vyhlášena Národním kulturním památníkem. Dominantou celého místa je památník obětem II. světové války a okupace ze zlínského okresu, který byl vybudován na malém návrší nad osadou v roce 1975 k 30. výročí osvobození. Upomínkou na samotnou ploštinskou tragédii je kaple se jmény zavražděných pasekářů. Jeden z místních domků byl Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně zadaptován pro muzejní účely. Expozice v něm instalovaná je věnována historii protifašistického odboje ve zlínském okrese. Prostřednictvím velkého množství dobových dokumentů a fotografií se snaží tuto problematiku postihnout co nejúplněji. Část expozice je věnována perzekuci civilního obyvatelstva, zahraničnímu odboji východnímu i západnímu, a také nacistickým věznicím a koncentračním táborům a obětem rasové perzekuce. Závěr expozice tvoří informace o osvobozovacích bojích v okrese.

 

 

 

Vzpomínka na 4 rudoarmějce v Hradci Králové

 

 

 

Vzpomínka na Rudoarmějce v Karlových Varech – Drahonicích

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vzpomínková akce v Plzni na nám.Míru u pomníčku padlým Plzeňanům

v květnovém povstání  1945

Roušky a opět roušky – od šití až k dezinfekci

Stalo se heslem, že šije celá země. Co šije? Přece roušky.

 

Švadlenky i šikovná děvčata nevyučená krejčovskému řemeslu šijí a šijí. A jak to vypadá po ušití těchto potřebných pomůcek?

Naše ženy, členky KSČM, se rovněž zapojily do celorepublikového šití a svoje výrobky mimo jiné přinesly i do Nemocnice T. G. Masaryka v Hodoníně. Tam je srdečně přivítaly »pradlenky«, které se starají o to, aby se roušky dostaly v dostatečném počtu na jednotlivá oddělení a také aby po použití byly roušky dezinfikovány a připraveny k dalšímu použití.

Protože švadlenky všeobecně mají stálé dotazy k tomu, z čeho a jaký tvar mají mít šité roušky, tak zde uvádíme rady ošetřovatelek a lékařů a lékařek. Tady jsou: Přinesené ušité roušky se odebírají třikrát denně z vrátnice, přepočítají se, zaevidují. Potom se roušky předají k dezinfekci, přeperou se na 90 stupňů, vyžehlí a předají v balíčcích na jednotlivá oddělení. Denně se připraví tímto způsobem do oběhu 1000 roušek. Roušky mohou být různobarevné, nejlépe bavlněné a pro dětské oddělení se přimlouváme za roušky s medvídky, kuřátky, puntíky a dalšími motivy, které nemocné děti potěší. Celému rouškovému království od převzetí, přes dezinfekci až k přidělení na jednotlivá oddělení »kraluje« paní Libuše Dvořáková.

Materiálem, který je nejvhodnější k použití, je bavlna, třeba z rozstříhaného povlečení. Jen z důvodů vysokých teplot paní Dvořáková prosí, aby švadlenky nepoužívaly na šňůrky tkaničky typu mašle.

V jednom z rouškových týdnů patří poděkování těmto osobám a kolektivům: Paní Světlaně Benedíkové, její dceři Světlaně a její kamarádce Michaele Hůlkové za dalších 323 roušek, které přinesly do nemocnice v Hodoníně až z Polešovic (okres Uherské Hradiště). Celkem i s první zásilkou věnovaly tyto dámy neuvěřitelných 500 kusů roušek.

Dalších 300 kusů roušek ušila pro naše zdravotníky šikovná partička z Mutěnic. Seznam se jmény je uložen v nemocnici.

Hodonínská zastupitelka města Mgr. Lenka Ingrová, DiS., předsedkyně OV KSČM, a její kolegyně Zdeňka Fukanová přinesly 240 kusů roušek a rovnou si prohlédly i zázemí prádelny a šicí dílničku v hodonínské nemocnici (na snímku).

Dalším dárcem byla paní Bronislava Jeřábková ze Šardic, která poslala už podruhé další várku roušek a přibalila také dva štíty. K tomu všemu dorazil ještě jeden krásný balík zabalený do podpisů se vzkazem: »Milí neznámí, úsměv vám sluší i pod rouškou. Držte se, ZŠ Dubňany.« Balík byl objeven při kontrole na vrátnici se 184 rouškami a podpisy vychovatelek, učitelek, rodičů a dětí z dubňanské základní školy. Tak vypadal jeden týden.

Co k tomu říci? Je to krásné, ten pocit sounáležitosti, vděku a srdečnosti, který se najednou objevil na povrchu všech citů, které v běžné situaci lidé pociťují. Najednou si uvědomíte, že lidé nejsou tak špatní, jak jsme si omylem mysleli. Nemyslí jen na sebe, chtějí a také pomáhají. Je tak trochu smutné, že ty pravé city a sounáležitost s ostatními se objevily až v době, kdy je nám lidem a celému našemu národu tak trochu úzko.

Tak to byla zprávička z jedné nemocnice z těch mnoha, které jsou v naší republice. Mimořádná opatření trvají dál, každý den nás televize, rozhlas a tisk informují o tom, jaký stav je u nás a také v jiných zemích. Nevíme, jestli virová situace je teprve na začátku, uprostřed, nebo se chýlí ke konci. Mysleme na lidi, vydržme a slibme si, že se stále budeme k sobě chovat tak, jak nás k tomu přivedla mimořádná koronavirová situace.

Dana PROKEŠOVÁ, LKŽ Hodonín

 

 

Ženy z LKŽ Karlovy Vary také šijí roušky

 

 
                                                        „Ženy nechtěly nikdy víc než rovnoprávnost“

Ženy na celém světě

nežádaly víc

než možnost

podílet se na krásách světa

fdim (1)

Ženy nikdy nežádaly nic víc

než rovnoprávnost

Řečeno docela prostě,

chceme politickou,ekonomickou

a sociální rovnost

ženy světa

(3.světová konference,Ottawa

1991)