Osmý březen, Mezinárodní den žen

 

 

e30f069aa2_91540815_o2Žijeme ve světě, který je dnes plný formální rovnosti žen s muži. Je tomu tak především v evropských státech, mezi něž patří i Česká republika. Také ona má v Listině základních práv a svobod i v Ústavě zakotvenu rovnost mužů a žen a zákaz jejich diskriminace. Malou historickou odbočkou lze říci, že první Československá republika nebyla sociálně idylickým státem, ale ve vztahu k právům žen byla od svého vzniku výrazně pokroková, například ženám přiznala volební právo. Dnes nám to připadá jako naprostá samozřejmost, ale ve dvacátých letech minulého století to naprostá samozřejmost ani v Evropě a ani ve světě nebyla. Daleko za ní zaostávala Francie, Velká Británie či USA.

Nárůst sociálního napětí

Dnes, kdy na jedné straně bereme řadu věcí z hlediska ekonomických, sociálních a politických práv jako samozřejmost, velice citlivě právě my ženy vnímáme stále dramatičtější růst sociálního napětí. Vnímáme výrazněji jak reálnou hrozbu války, tak také růst extremismu. Hovořím nejen o vleklé občanské válce na Ukrajině, kde se v Kyjevě zabydlela fašistická vláda. Mám na mysli i pás severní Afriky a Blízkého východu, Tuniskem počínaje a Sýrií konče, který byl zavlečen pod rouškou importu tzv. západní demokracie USA, Velké Británie, Francie, Itálie a Německa do klanových občanských válek. Sociální a ekonomické vymoženosti vzaly v »obrodných arabských jarech« za své. Proč o tom hovořím? Protože tento neokoloniální import »demokracie« k žádnému posílení svobody vyznání jak náboženských, tak sociálních rozdílů nepřinesl. Ženy, které v těchto zemích mohly kdysi svobodně studovat, volit své zaměstnání, měly většinou všechna politická práva jako muži a dokonce mohly, a také chodily, nezahalené svobodně po ulicích svých měst, se najednou ocitly v hlubinách středověku. Určitě na světě existují stovky nejrůznějších náboženských vyznání a tisíce nejrůznějších tradic. Ale forma, která v těchto arabských zemích začíná silně ovládat společnost, dnes pošlapává lidskou důstojnost a v tomto případě důstojnost žen.

EK toleruje zvyky běženců

Není mi to lhostejné i proto, že Evropa a většina členských zemí Evropské unie je vysoce multikulturní a tolerantní. Jenže příliv emigrantů ze zemí postižených občanskými válkami s sebou nese i jejich tradice a zvyky. EU, zejména v tom vyniká SRN, se k těmto tradicím staví velice smířlivě. Někde jsem četla, že i pomyslná radnice hlavního města Evropské unie Bruselu raději, aby nevzbuzovala záporné emoce jinak nábožensky orientovaných migrantů, nepostavila tradiční vánoční strom. Myslím si, že to není správné. Každý, kdo přichází, si určitě může ponechat své vyznání, ale také musí přijmout pravidla a zvyky hostitelské země, třeba jen proto, že je to výrazem poděkování za pomoc, které se mu dostalo. Od bruselské byrokracie začínáme být však pomalu svědkem něčeho jiného. Evropská komise sice dále posiluje formální tažení za posílení rovnosti žen a mužů, vytváří další předpisy stanovující nejrůznější kvóty o povinnostech zastoupení žen, ale na druhou stranu i na veřejnosti toleruje chování a zvyky běženců odpovídající jejich náboženským pravidlům. Na jedné straně kurdské ženy bojují se zbraní v ruce za svůj stát a budoucnost svého národa, a na druhé straně spousta mladých mužů utíká ze své země do Evropy, kde někteří z nich napadají a znásilňují ženy.

Jsem přesvědčena, že právě před nadcházejícím MDŽ je třeba na tento hluboký rozpor upozornit. A také podtrhnout důrazně vysokou aktuálnost boje za práva žen na celém světě. Odkaz newyorských švadlen, Kláry Zetkinové a celé řady osobností ženského hnutí je pro nás ženy zavazující. Nechceme rovnost formální, ale skutečnou. Nechceme, abychom se dočkaly momentu, kdy i v ČR budou ženy chodit zahalené, protože jinak by urážely cítění menšin, které k nám přicházejí. Bude-li tomu opačně, může se stát, že rovnost sociální a politických práv mezi muži a ženami bude nedosažitelná.

Věřím, že vlády všech zemí pod OSN přispějí k vytvoření míru ve světě a místo výroby zbraní budou vyrábět vše užitečné pro lidi, například nezávadné potraviny.

Přeji všem ženám život v míru, aby v klidu a s láskou mohly vychovávat děti, stejné pracovní a mzdové podmínky jako mají muži, a i ve stáří si ve zdraví a v klidu užívaly krásy naší země. Mezinárodní den žen 8. března má svůj hluboký význam.

Alena GROSPIČOVÁ, krajská koordinátorka LKŽ Středočeského kraje

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *