Vzpomínka – za Jaruškou Minářovou

Za Jaruškou Minářovou

Je vždycky velmi smutné, když se musíme naposledy loučit s někým, koho jsme znali, měli ho rádi a vážili si ho.

Se slzami v očích a bolestí v srdci jsme se v pondělí 26.března rozloučili se vzácnou ženou, Mgr. Jaroslavou Minářovou.

Výborná učitelka, vážená kolegyně, ale především milující a milovaná manželka,maminka a babička, která dokázala rozdávat nezměrné množství lásky nejen svým nejbližším, ale všem přátelům a známým.

Patřila k zakládajícím členkách Levicového klubu žen na Lanškrounsku, vždy ochotná pomoci, když to bylo zapotřebí, neúnavná organizátorka přátelských setkání, ke kterým na prvním místě patřilo každoroční setkávání na Lázku a u kterého Jaruška nikdy nesměla chybět. Její šikovné ruce vytvořily množství krásných drobností, dovedla vykouzlit takové dobroty, až se srdce smálo, a to všechno s úsměvem a vždy s dobrou náladou.

Slzy, za které se nikdo nestyděl, a přes které jsme se naposledy dívali na Jaruščinu fotografii, jako by ona sama říkala : „Nebuďte smutní, já zde budu s vámi dál, jenom spím a vy na mě budete vzpomínat u všeho, co budete dělat“.

To byla Jaruška, vzdálila se nám, ale my si ji uchováme v našich myslích.

Lidmila Kružíková