Zastavení u etap života Boženy Němcové

Dr. Marie Neudorflová přednášela účastníkům shromáždění VNK o trablích života Boženy Němcové.

 

 

 

 

Zastaveními u životních etap osvícené spisovatelky českého obrození 19. století Boženy Němcové (1820-1862) provedla účastníky přednášky Výboru národní kultury v Brně autorka pořadu historička dr. Marie Neudorflová.

Neudorflová odmítla stále opakované dezinformace a spekulace o životě známé spisovatelky. Údajně ostudný byl i film o jejím životě. Božena Němcová měla život bohatý a košatý, opředený rozporuplnými i protichůdnými výklady. Potvrzovaly to např. spisovatelčiny dopisy, ze kterých přednášející četla a které vyšly i knižně.

Neudorflová z výsledků studia pozůstalosti potvrdila, že B. Němcová byla nemanželské dítě české služky Terezie Novotné a na zámku sloužícího rakouského kočího Jana Pankla. Narodila se v únoru 1820. Její matka si přidala v křestním listu Němcové tři roky, protože kněz nemohl zapsat na doklad, že měla dítě v patnácti a půl letech. Na dceru, která se ve škole neučila dobře, byla nesmírně přísná a neměla ji ráda. Potvrdila rovněž, že dostala téměř panské vychování a pak že manželství sedmnáctileté Panklové s mnohem starším státním úředníkem finanční stráže Josefem Němcem (který se vyznačoval hrubým jednáním a chtěl, aby se věnovala domácnosti a rodině) bylo nešťastné. Němec byl pro úřady nepohodlný český vlastenec.

Česká vlastenka

Přes rodinné spory se Němcová pod vlivem svého manžela stala zanícenou českou vlastenkou. Němcová chodila mezi prosté lidi a se sociálním cítěním zaznamenávala způsob jejich života. Přesvědčovala je, aby našli sílu postavit se germanizačnímu tlaku, který se snažil z českých měst, ve kterých se mluvilo německy, poněmčit také český venkov. Národní vlastenectví Němcové přimělo úředníky k tomu, že pracovní místo jejího manžela s rodinou stále přemísťovali. A to tam, kde by mohl »napáchat méně škody«.

Při vytrvalém stěhování se Božena Němcová jako krásná 23letá elegantní žena, zapálená namísto pro rodinu naopak pro službu veřejnosti a národu, konečně dostala do Prahy. Tam okouzlila místní smetánku a zapojila se do kruhu českých i slovenských vlastenců. Těšila se na »kulturu, divadlo a lidi s vyšším zájmem«. Její děti chtěly využít v hlavním městě český slabikář, ale v Praze nenašly jedinou českou školu, všechny byly německé.

Ženy české, matky české

Božena Němcová probírala s lidmi, co udělat k rozkvětu a obnově germanizací decimovaného českého národa. Uvedla to i v básni »Ženy české, matky české«, která vyniká vybroušenou češtinou. Protože byla v nemilosti úřadů, ztrácela pracovní příležitosti, zdroje příjmů a obživy.

Ve 40. letech 19. století už nemocná Božena Němcová objížděla města Čech, Moravy a Slovenska a sbírala náměty pro české i slovenské pohádky, pověsti a zaznamenávala lidové zvyky. Charakteristické pro pohádky od Němcové je, že (na rozdíl od třeba amerických pohádek) je v nich jasně vymezeno, co je dobro a co zlo. Ačkoliv nechtěla dělat romány, kniha »Babička« je její nejskvělejší dílo. Zůstala v Praze, kde žila mezi umělci a literáty pro službu veřejnosti a vlastenectví, zatímco její manžel byl služebně přeložen do Uher.

Němcová prohlašovala, že čeští lidé nyní nejvíce potřebují intelektuální vedení a řádné stálé vzdělávání, což poněmčená vrchnost nemohla strpět. Nemocná spisovatelka zemřela v chudobě.

(vidět)

FOTO – Václav ŽALUD