Svět islámu mohou změnit jedině ženy

Jsme ženy, mnoho z nás matky, a dobře víme, že každý tvor narozený na Zemi má právo na jídlo, oblečení a domov, na rovné zacházení bez ohledu na barvu pleti, víru a vyznání rodiny, do které přišel – nevybral si ji sám. Nejen toto vyjmenované zaručují lidská práva. My ženy se umíme lépe vcítit do pocitů žen-matek, které mají obavy o své děti. Soucítíme proto se ženami na vynuceném útěku. Na cestě je čeká plno stresu a strachu, ohrožují je vojáci-cizinci i muži vlastní národnosti. Zaslouží si tedy naší pozornost a pomoc.

Živoření na útěku je stresující obecně – pro muslimské ženy je to ještě horší, nerozhodují se samy, čekají na souhlas svého manžela, člena rodiny. Diskriminace žen si tak všimne každý. Muslimské ženy mají více zákazů, příkazů a omezení v životě než muži a hlavně omezený přístup ke vzdělání. Možná jsou ta omezení v různých zemích v různých stupních a polohách, jiné jsou ve městech či na venkově, ale existují. Muslimky v arabských zemích i v Africe či v Asii jsou jistě stejně pracovité jako ženy jinde. Vždyť na nich visí chod početné domácnosti, většinou i těžká práce na polích. Přesto si jich muži neváží a klidně je nechají zemřít, jen aby na ně nesáhl jiný muž – lékař či záchranář –, aby údajně chránili čest rodiny. Je především zájmem žen situaci změnit.

 

Muslimové se příliš nebojí své smrti (alespoň navenek), cítí ji jako poslání a osvobození při šíření víry. Jejich fanatici však posílají na smrt za víru i ženy, ale také děti jako malé bezbranné, zmanipulované atentátníky a dětské vojáky. Možná i před tím ženy prchají s dětmi do bezpečí. Možná už poznaly, že to, co je v životě svazuje a čeho se bojí, spočívá v jejich víře. Svět islámu mohou postupně změnit především jen ony samy!

My je musíme podpořit v jejich úsilí v cestě k osvobození z pout víry, které je svírají. Nebude to pro ně lehké, jde přitom vždy o život. Ženy, které se vzepřou tisícileté tradici, často končí pod noži mužských členů rodiny. Ženy kvůli tradici umírají, nebo jsou zmrzačeny, i když přijdou do Evropy. Miloslav Ransdorf uváděl, že až 3000 žen takto zlikvidovaly jejich rodiny bez potrestání viníků. To nesmíme v Evropě dovolit.

Zatím mnoho nevíme, jak ženám, které už nechtějí žít podle tradiční víry, pomoci. Musíme respektovat, že pomůžeme více, budou-li ony samy o pomoc žádat. Muslimské ženy musí pocítit, že už tím, že jsou v Evropě, jsou částečně osvobozené od striktního podřízení mužům. Slavné modelky bojují například proti ženské obřízce. Ale jak dál? Můžeme tyto ženy oslovit prostřednictvím ženských hnutí, aby věděly, že i my české ženy, Evropanky, i bezvěrky, za ně chceme bojovat a pomáhat jim.

Víme, že emancipace není pro ženu jednoduchá. Znamená v první řadě mít vzdělání, pak zaměstnání, a tím ekonomickou nezávislost na muži. Legální pracovní poměr a hmotná pomoc v mateřství (ať už v EU nebo ve vlastní zemi) je pro ženu povzbuzením a může přivést společnost ke změně nesmyslných tradic.

Samozřejmě víme, že migrace souvisí s nekonečnými válečnými konflikty. Nechceme, aby se někde válčilo a ženy s dětmi byly zabíjeny nebo musely utíkat. Náš protest proti válčení by měl být silnější.

Mirka VOHRALÍKOVÁ

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *