Roušky a opět roušky – od šití až k dezinfekci
Stalo se heslem, že šije celá země. Co šije? Přece roušky. Švadlenky i šikovná děvčata nevyučená krejčovskému řemeslu šijí a šijí. A jak to vypadá po ušití těchto potřebných pomůcek?
Naše ženy, členky KSČM, se rovněž zapojily do celorepublikového šití a svoje výrobky mimo jiné přinesly i do Nemocnice T. G. Masaryka v Hodoníně. Tam je srdečně přivítaly »pradlenky«, které se starají o to, aby se roušky dostaly v dostatečném počtu na jednotlivá oddělení a také aby po použití byly roušky dezinfikovány a připraveny k dalšímu použití.
Protože švadlenky všeobecně mají stálé dotazy k tomu, z čeho a jaký tvar mají mít šité roušky, tak zde uvádíme rady ošetřovatelek a lékařů a lékařek. Tady jsou: Přinesené ušité roušky se odebírají třikrát denně z vrátnice, přepočítají se, zaevidují. Potom se roušky předají k dezinfekci, přeperou se na 90 stupňů, vyžehlí a předají v balíčcích na jednotlivá oddělení. Denně se připraví tímto způsobem do oběhu 1000 roušek. Roušky mohou být různobarevné, nejlépe bavlněné a pro dětské oddělení se přimlouváme za roušky s medvídky, kuřátky, puntíky a dalšími motivy, které nemocné děti potěší. Celému rouškovému království od převzetí, přes dezinfekci až k přidělení na jednotlivá oddělení »kraluje« paní Libuše Dvořáková.
Materiálem, který je nejvhodnější k použití, je bavlna, třeba z rozstříhaného povlečení. Jen z důvodů vysokých teplot paní Dvořáková prosí, aby švadlenky nepoužívaly na šňůrky tkaničky typu mašle.
V jednom z rouškových týdnů patří poděkování těmto osobám a kolektivům: Paní Světlaně Benedíkové, její dceři Světlaně a její kamarádce Michaele Hůlkové za dalších 323 roušek, které přinesly do nemocnice v Hodoníně až z Polešovic (okres Uherské Hradiště). Celkem i s první zásilkou věnovaly tyto dámy neuvěřitelných 500 kusů roušek.
Dalších 300 kusů roušek ušila pro naše zdravotníky šikovná partička z Mutěnic. Seznam se jmény je uložen v nemocnici.
Hodonínská zastupitelka města Mgr. Lenka Ingrová, DiS., předsedkyně OV KSČM, a její kolegyně Zdeňka Fukanová přinesly 240 kusů roušek a rovnou si prohlédly i zázemí prádelny a šicí dílničku v hodonínské nemocnici (na snímku).
Dalším dárcem byla paní Bronislava Jeřábková ze Šardic, která poslala už podruhé další várku roušek a přibalila také dva štíty. K tomu všemu dorazil ještě jeden krásný balík zabalený do podpisů se vzkazem: »Milí neznámí, úsměv vám sluší i pod rouškou. Držte se, ZŠ Dubňany.« Balík byl objeven při kontrole na vrátnici se 184 rouškami a podpisy vychovatelek, učitelek, rodičů a dětí z dubňanské základní školy. Tak vypadal jeden týden.
Co k tomu říci? Je to krásné, ten pocit sounáležitosti, vděku a srdečnosti, který se najednou objevil na povrchu všech citů, které v běžné situaci lidé pociťují. Najednou si uvědomíte, že lidé nejsou tak špatní, jak jsme si omylem mysleli. Nemyslí jen na sebe, chtějí a také pomáhají. Je tak trochu smutné, že ty pravé city a sounáležitost s ostatními se objevily až v době, kdy je nám lidem a celému našemu národu tak trochu úzko.
Tak to byla zprávička z jedné nemocnice z těch mnoha, které jsou v naší republice. Mimořádná opatření trvají dál, každý den nás televize, rozhlas a tisk informují o tom, jaký stav je u nás a také v jiných zemích. Nevíme, jestli virová situace je teprve na začátku, uprostřed, nebo se chýlí ke konci. Mysleme na lidi, vydržme a slibme si, že se stále budeme k sobě chovat tak, jak nás k tomu přivedla mimořádná koronavirová situace.
Dana PROKEŠOVÁ, LKŽ Hodonín
FOTO – archiv Lenky INGROVÉ