Vzpomínka na Marii Majerovou
- 1. ledna jsme si připomněli 140 let od narození české spisovatelky, novinářky, redaktorky, překladatelky, básnířky a političky Marie Majerové rozené Bartošové. Narodila se v Úvalech u Prahy. Samostudiem získala znalosti z literatury, dějin umění, historie a filozofie. Ovládala němčinu, angličtinu, francouzštinu a později ruštinu. Od roku 1907 byla redaktorkou Práva lidu. Její příspěvky byly zaměřeny na propagaci práv žen a šíření myšlenek sociální revoluce. Stejná tematika převládala i v její literární tvorbě, kterou v těchto letech kromě románů Panenství (1907) a Náměstí republiky (1914) reprezentovaly hlavně povídky a krátké cestopisné prózy. Majerová v mateřství neviděla hlavní poslání ženy, jak bylo v tehdejší společnosti obvyklé. Otázkou postavení žen se zabývala ve svém díle celý život. Angažovala se za důstojný život žen jako novinářka, spisovatelka i politička. Byla přesvědčena, že posláním žen není jen mateřství a výchova dětí, ale že mají také právo podílet se na věcech veřejných, uspořádání společnosti. Prosazovala emancipaci žen, snažila se o zlepšení života matek a dětí. Měla silně vyvinuté sociální cítění. Pracovala v zemském výboru a po vzniku Československé republiky byla za sociální demokracii zvolena do zastupitelstva města Prahy. Roku 1919 se jako delegátka Mezinárodní ženské komise zúčastnila I. mezinárodního sjezdu žen ve Washingtonu. V roce 1921 vstoupila do tehdy vznikající KSČ. Za protektorátu patřila Majerová mezi 70 zakázaných českých autorů. Rozruch vyvolala hlavně její knížka Robinsonka (1940). Na počátku své literární tvorby Majerová psala lyrické a satirické verše a povídky se sociálním zaměřením, příběhy za života dělnických rodin z prostředí, kde vyrůstala. Později psala i rozsáhlejší prózy, sociálně-psychologické romány, v nichž významné místo zaujímala ženská otázka. Její dílo má jedno společné téma, a to špatné životní postavení žen a dívek. Toto téma se projevuje na mnoha úrovních (psychologické, etické, milostné…). Děj je spojen s maloměšťáckou společností, občasně s buržoazií a třídním bojem. Autorčino pojetí žen je ve stylu „být ženou = trpět“. Zabývala se i tvorbou pro děti a mládež. Vydala několik souborů vlastních i převyprávěných pohádek. Patřila k zakladatelkám moderní prózy pro děti a mládež, její realistické prózy ze života dětí si získaly značnou popularitu. Marie Majerová je také autorkou mnoha reportáží souvisejících s její žurnalistickou profesí a politickou aktivní činností, které byly vydány knižně. Trvale se věnovala překladům z němčiny, francouzštiny a ruštiny. Řada jejích děl byla zfilmována. Marie Majerová zemřela 16.ledna 1967 v Praze. Mnozí včetně žen si myslí, že dnes už není nutné za práva žen bojovat, ale opak je pravdou. Ani ve vyspělých zemích nemají ženy stále ještě v mnoha oblastech rovnocenné postavení s muži. V mnoha zemích ještě nedocílily ani základních práv a svobod. Proto je nutné si stále připomínat všechny ty, které v historii bojovaly za lepší život nás žen a dívek a ctít jejich památku !!