Jožka Jabůrková – 75.výročí úmrtí
Jednatřicátého července tomu bylo 75 let, co němečtí nacisté umučili ve vězení KT Ravensbrück komunistickou novinářku a protifašistickou bojovnici Jožku Jabůrkovou (1896-1942). U její sochy umístěné na pražských Olšanských hřbitovech na ni zavzpomínala skupina Pražanů, kteří si odkazu Jabůrkové váží.
Každý z těch, kteří přišli s květinou a svíčkou k její soše, uvedl svou vzpomínku či poselství Jabůrkové, jež ho stále oslovuje. Dvaadevadesátiletý pamětník a bývalý předseda OV KSČM Praha 3 Zdeněk Karban jako desetiletý chlapec napsal Jabůrkové dopis, protože ho oslovila jí redigovaná rubrika v příloze Rozsévačka nazvaná Rozsévačka dětem. »Kdykoli přicházím k soše Jabůrkové, vzpomenu na to, co jsem jí napsal a co mi dopisem odpověděla. Tehdy se zapsala do mého srdce knihou pro děti Evička v zemi divů,« řekl svou osobní vzpomínku z roku 1935.
Jednatřicátého července 1942 prý bylo polojasné počasí, a i současné vnímání odkazu Jabůrkové je tak trochu polojasné, protože mladí o ní nic nevědí, anebo mají své znalosti zkreslené současnou antikomunistickou propagandou, konstatovala předsedkyně Republikové rady Levicových klubů žen Květa Šlahúnková. LKŽ však v tomto mají jasno: pro ně, jakož i pro další levicové občany, antifašisty a demokraty, zůstává Jabůrková hrdinkou, statečnou ženou, která pomáhala dělníkům a chudým lidem v dobách první republiky, a to i z pozice pražské zastupitelky, a aktivně usilovala o jednotnou národní frontu proti nastupujícímu fašismu. »Její odkaz není všeobecně doceněn,« domnívá se Šlahúnková.
Ne milodary, ale práci
Členka pražského LKŽ a kandidátka do sněmovny Jana Čunátová připomněla jinou osobnost, jež se velmi zasloužila o obnovu sochy Jabůrkové (od sochařky Věry Merhautové) právě poblíž Čestného pohřebiště Olšanských hřbitovů – Věru Pickovou, spoluvězeňkyni Jabůrkové, která, dokud žila, přinášela o své družce svědectví. Podobné svědectví zanechala i Božena Holečková Dolejší, z jejíž knihy Komunistická novinářka Jožka Jabůrková přečetla krátký úryvek novinářka Andrea Cerqueirová. Pro ni je nosný Jabůrkové citát, shrnující v sobě její úsilí o pracovní místa, sociální bydlení, školky a školy, hřiště a stravovny, zdravotní péči pro chudé děti atd.: »Nechceme milodary pro naše děti, ale práci pro jejich rodiče«.
Musíme si vážit lidského života, mezilidské soudržnosti, to se někam vytratilo, poznamenala Čunátová. Vidí proto jako nezbytné pokračovat ve jménu míru v seznamování zejména mladé generace s odkazem protifašistických bojovníků a s pokrokovými myšlenkami, ostatně přesně tak, jak to činila celý život Jabůrková, jež jako učitelka, cvičitelka a novinářka psala pro ženy a pro děti. »Nesmíme zapomínat na historii, tu nelze předělat,« zdůraznila. Na ni navázal člen VV OV KSČM Praha 3 a předseda Českého mírového hnutí Milan Krajča. »Doba, kdy se odstraňovaly z veřejného prostranství Prahy antifašistické pomníky, neskončila. Opět se o to pokoušejí, například byla sňata deska ze Staroměstské radnice připomínající osvobození Prahy Rudou armádou. A tomu je třeba se postavit!« vyzval Krajča s tím, že instituce města se nechaly slyšet, že se text desky údajně nezakládá na pravdě…(?).
Nezpochybňujme hrdinství. V současné době je tomu, žel, naopak, zaznělo 31. července 2017 při vzpomínce na Jožku Jabůrkovou.
(mh)
FOTO – Zdeněk LEVÝ
